KKS ZNAČENÍ V ENERGETICE A TEPLÁRENSTVÍ II.

elektro, 05. 03. 2018

minulém díle jsme objasnili základní principy a členění referenčního KKS značení. V tomto článku se krátce zaměříme na historický vývoj elektrotechnického označování a na současnou platnost KKS.  Úvodem je ale zapotřebí se zmínit o základních normalizačních pojmech a organizacích.

  • IEC – Mezinárodní elektrotechnická komise je světová organizace, která vypracovává a publikuje normy pro elektrotechniku a příbuzné obory (založena v roce 1906). Jejím posláním je podporovat mezinárodní spolupráci v otázkách normalizace elektrotechniky, sjednocení terminologie, jednotek, grafických symbolů, atd. V současnosti má 82 členských států včetně České republiky.
  • ISO – Mezinárodní organizace pro standardizaci je světovou federací národních normalizačních organizací se sídlem v Ženevě (založena v roce 1947). Zabývá se tvorbou mezinárodních norem ISO a jiných druhů dokumentů ve všech oblastech kromě elektrotechniky. V roce 2011 měla celkem 163 členů. Českou republiku zastupuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a statní zkušebnictví (od roku 2009).
  • WGB PowerTech – Evropská technická organizace, která vypracovává a publikuje směrnice pro oblast výroby tepla a elektrické energie (založena v roce 1920). Sídlo má v německém Essenu a spolupracuje s 488 podniky z 34 zemí. Jejím posláním je podporovat mezinárodní spolupráci v otázkách projektování, stavby a provozu elektráren a tepláren všeho druhu.

Z hlediska sjednocení elektrotechnického označování a IEC normalizace byla první normou zabývající se kódováním elektrotechnických předmětů s přidaným pořadovým číslem, norma IEC 60 113-2 z roku 1971. Pro větší projekty byla tato norma nepraktická. Nicméně umožňovala již rozložené kreslení s použitím křížových odkazů.

V roce 1983 byla uvolněna významná norma IEC 60 750, která byla přijata v plné šíři také v tehdejší ČSSR a poprvé zavedla předznamenání „-“,„+“, „=“ a „:“. Současně norma obsahovala poměrně vhodně zvolené kódování typů přístrojů, jehož základy se používají dodnes.

K významné revizi IEC 60 750 došlo až v roce 1996 a to směrem k dalšímu rozšíření v označování elektrotechnických předmětů. Toto rozšíření zahrnovalo nejen oblast elektro dokumentace, ale také referenční značení v oblasti procesní dokumentace (P&I) a jeho použití při navigaci v elektronické formě dokumentace.

V roce 2009 došlo k další modernizaci předchozí normy a to pod označením IEC 81 346-1, která dále rozšiřovala pravidla stanovená v IEC 61 346. Větší důraz se klade na popis jednotlivých pojmů, aby se usnadnilo jejich pochopení a zvýšila se použitelnost normy i mimo oblast elektrotechniky. Norma se tak poprvé stává společným základem pro označování v rámci IEC a také ISO.

Časový vývoj elektrotechnické normalizace a její dosah na životní cyklus zařízení.

 

Vývoj KKS označování

V březnu roku 1969 byl systém KKS značení publikován formou odborného článku „System zur Kennzeichnung von Geräten und Anlagen in Wärmekraftwerken“. Tímto počinem byl definován základ k dokumentuAnlagenkennzeichnungssystem, zkráceně „AKS“. Na základě informací získaných s aplikací AKS byl v průběhu sedmdesátých let vyvinut odborným týmem v VGB PowerTech pod pořadovým čísle B-105 "Identifikační systém KKS pro rozsáhlá energetická zařízení". Tato směrnice vedle definice systému a členění zavádí jednotné označovací kódy pro funkce, zařízení a komponenty. Jednalo se především o mechanické systémy.

Jak již bylo výše uvedeno, v roce 1996 došlo k vydání mezinárodní normy IEC 61 346 - Základy strukturování a referenčního označování a systém KKS tak nebyl krytý jako mezinárodní standard. Tím se stal v mezinárodním měřítku nepoužitelný pro celosvětový trh.

To byl důvod k provedení jeho revize ze strany VGB PowerTech. Došlo k jeho úpravě směrem k mezinárodním požadavkům ISO. Tato revize byla uvolněna v roce 2007 pod novým názvem 

               Reference Designation System for Power Plants  zkráceně tedy    RDS-PP

Tento nový označovací systém byl v roce 2008  akceptován jako Mezinárodní standard pod číslem ISO TS 16952-10. Ke konečnému spojení normalizačních požadavků ISO a IEC však  dochází až vydáním normy  ČSN EN 81 346-1 (2009). Nicméně v případě rekonstrukcí již existujících technologií, zůstává ve většině případů zachován již zavedený předchozí KKS systém značení, na který se dále navazuje i u nově dodávaných zařízení.

 

Vývoj elektrotechnické normalizace.

 

Popis jednotlivých změn a rozšíření nového označovacího systému o proti dosavadnímu KKS bude uveden v příštím díle tohoto tématu.

DALŠÍ ZPRÁVY ZE SEKCE: NOVINKY a ČLÁNKY

Sociální sítě